NENÍ ŽÁDNÁ TVOJE PRAVDA!

NENÍ ŽÁDNÁ TVOJE PRAVDA!

...ale není ani žádná "moje". Pravda buď je, nebo není. A v obou případech patří všem. Přesto jste se určitě někdy ocitli v diskuzi, která skončila podobnou větou jako: "to je tvoje pravda, tak mi nech tu mojí". Pokud ano, přesně pro vás je tenhle text.

Jakákoliv hra nebo sport, který má charakter soupeření, má jasně daná pravidla. Ve fotbale prostě nesmíte házet balon rukama, nebo hrát mimo vytyčené pole. Pokud to soupeř nerespektuje, nemá cenu s ním hrát, protože jste předem odsouzeni k prohře.

Diskuze je vlastně přesně takové soupeření. Setkávají se dva rozdílné názory a snažíme se druhého přesvědčit - přehrát. Proto má diskuze svoje pravidla i fauly. Ale aby vůbec mělo smysl ji otevírat, je potřeba se shodnout alespoň na těch úplně základních pravidlech: 1) existuje objektivní pravda, 2) ke které lze pomocí důkazů a faktů dojít.

Pokud váš protějšek tahle pravidla nesdílí, diskuze s ním bude velmi vyčerpávající ztráta času. Kdykoliv totiž předložíte dost argumentů, může je snadno odpálkovat: "Já si to ale stejně myslím, tak mi nevnucuj opak". Z diskuze o faktech se najednou stává debata o víře. A víra je opakem pátrání po pravdě. Tak co, už jste někoho ze svého okolí poznali?

Situace, kdy se střetávají dva protichůdné pohledy a oba řečníci mají pravdu, téměř nemůže nastat (čest výjimkám, ano mluvím o tobě, kvantová fyziko!). Možností, které naopak téměř jistě nastanou, je pět:

1) Jeden má pravdu, druhý ne.

Pokud dokážete podpořit svůj pohled fakty, zatímco váš protějšek ne, můžete diskuzi uzavřít. Jedna a jedna zkrátka jsou dvě, země je kulatá a očkování nezpůsobuje autismus. Pokud si někdo myslí opak, věří nesmyslům, a jak už jsme si říkali, s vírou člověk málokdy pohne.

2) Pravdu mají oba,

protože se v první řadě oba postoje vůbec vzájemně nevylučují. Například je možné říct "roušky pomáhají zamezit šíření viru" a zároveň "roušky můžou lidem působit dušnost a jiné zdravotní obtíže". Jasně. Pak ale otázka nemá znít Roušky: Ano/Ne, ale zda je přijatelnější se občas zadýchat, nebo někoho zabít.

3) Oba mají "pravdu",

protože nikdy nešlo o pravdivost ale o čistě subjektivní dojem. "Nejlepší zmrzlina je kokosová." Ano, pro tebe. Pro mě pistáciová. "Vrtání zubů nebolí." Mě teda bolí, ale možná máme různý práh bolesti. Nejde říct, kdo má pravdu, pokud k tomu nepřidáme nějaké objektivní kritérium. "Vrtání zubů bolí méně s anestezií." No, na tom se asi shodneme.

4) Oba mají pravdu,

protože neznáme měřítko. "Porsche Cayenne je lepší než Mercedes Viano." Aha. Ale v čem? V rychlosti? Ano. Ve schopnosti převézt náklad? Ne. Neznáme-li kritéria, je potřeba je zjistit, jinak jsme zpátky u subjektivního dojmu.

5) Pravdu nemá ani jeden.

Možná zastáváme špatné postoje, možná jen nemáme dostatek informací, abychom mohli jednu nebo druhou možnost vyloučit. Jeden tvrdí, že je mor způsobený virem a druhý, že je to genetická porucha. A ona je to bakterie. Smůla kluci, skóre je nula.

Pravda zkrátka nebere ohledy na ideologii, názory nebo vaše momentální emoce. Pravda je něco, co můžeme změřit, porovnat, vyzkoumat nebo jinak dokázat. Měli bychom o ni usilovat všichni, protože jedině tak můžeme nacházet společná řešení a posouvat se vpřed. Pokud tedy potkáte člověka, který si to nemyslí, poděkujete mu za zastavení a popřejte mu hodně štěstí. Diskutovat s ním by totiž dopadlo, jako známá metafora o hraní šachů s holubem:

Můžete být třeba šachový velmistr, ale holub se bude procházet po šachovnici, převracet figurky, všechno pokálí a stejně se bude naparovat, jako by vyhrál.

Na ptáky jsme zkrátka krátký (Janku!)...