Bus stop
SYNOPSE
Lena nikdy nebyla holka, která by chtěla strávit život na pár kilometrech čtverečních v rodné vísce. Vždycky toužila zažít cvrkot velkoměsta a obdivovala lidi, které vídala v seriálech. Ty večírky, to poznávání nových lidí každý den! Jenže její první opravdový večírek se té vysněné realitě hodně vzdaluje. Lena se budí na kraji města, poté, co jí řidič noční linky vyvede v polospánku ven. Nemá kabelku s telefonem a penězi. Jediné řešení, které se naskytne, je zmuchlaný papírek s číslem kluka, kterého právě potkala, a pár mincí na krátký hovor z telefonní budky. Svému domnělému zachránci se dovolá a ten slíbí, že jí vyzvedne. Lena ale netuší, že jí na večírku její odvoz podal tajně silnou dávku drogy. To co se zdá jako řešení tak směřuje k potenciálně špatnému konci. Během čekání potkává několik postav, které ovlivní výsledek jejího nočního dobrodružství. Některé jsou skutečné a chtějí blouznící dívce pomoct, jiné si jenom představuje, ale ve svém stavu dokáže čím dál méně rozeznat, co se jí jen zdá. Bezdomovec Gustav v Leně vidí dceru, se kterou se nesmí vídat. Chtěl by jí pomoct, ale jeho vzezření způsobí, že je donucen odejít Oskarem - mladým klukem, vracejícím se z párty. I ten nejdřív na Lenino přání odchází. Lena má během čekání vyhrocený rozhovor s dívkou z plakátu, do kterého vstupuje její matka. Těžko říct, jestli obě vidí před sebou, nebo si jen přehrává dialog ve své hlavě. Dialog ale končí předčasně, když se vrací Oskar, který má špatné svědomí, že Leně nezkusil víc pomoct. To už ale přijíždí také Janek. Oskara nevidí rád, protože čekal, že si Lenu bez komplikací odvede. Oskar je komplikace větší, než se na první pohled zdá. Jankovi nevěří a Lena už je příliš v rauši na to, aby se sama bezpečně rozhodla, s kým chce odejít pryč. Janek na komplikace nemá čas ani náladu a Oskara pobodá. Oskar se potácí pryč, silně poraněný. Jankovi se ale nedaří Lenu odvést. Ta totiž nespolupracuje, proto se Janek rozhodne dát jí znovu drogy. Než to ale stihne udělat, srazí ho k zemi ranou tyčí Gustav, který se celou dobu skrýval opodál. Janek se při pádu zraní ještě o lavičku a na zem dopadá mrtvý. Do už tak děsivé situace přijíždí Policie, kterou se povedlo přivolat Oskarovi. Gustav je odveden v poutech. Nikdo spolehlivě nemůže říct, co se na zastávce stalo. Lena se tak konečně dostává do bezpečí, jen aby se dověděla, že Oskar při cestě do nemocnice podlehl zranění.
SCÉNOSLED
Konečná - Lena se ocitá sama na zastávce
Špatná společnost - Do situace přichází nezištně Gustav
Hrdina, kterého nepotřebujeme - Oskar odhání Gustava a sám odchází
Holka jako z plakátu - Lena vede dialog s dívkou z reklamy a svou matkou
Dobří holubi - Oskar se vrací, aby Leně pomohl
Nic není jako dřív - Janek přichází na scénu a během hádky pobodá Oskara
(Ne)pravděpodobný hrdina - Gustav zachrání Lenu
POSTAVY
LENA; Mladá dívka.
JANEK; Mladý kluk, kolem sedmadvaceti. Sebevědomý, dobře vypadající.
MATKA
OSKAR; Podivný mladík.
GUSTAV; Starý bezdomovec.
DÍVKA Z PLAKÁTU
ŘIDIČ AUTOBUSU
POLICISTÉ
PROSTŘEDÍ
Odlehlá zastávka nočního autobusu na předměstí neurčitého města. Ve středu scény je lavička v staniční budce, vedle koš a pouliční lampa, která dělá tlumené žluté světlo. Krom toho svítí také samotná zastávka a zářivka občas zabliká. Na kraji scény stojí rozpadlá telefonní budka. Jednu stranu zastávky pokrývá reklama na taneční show, jejíž středem je krásná mladá žena.
PRO REŽII
Lena dostala na večírku velkou dávku drogy a během celé hry se její tělo s drogou vypořádává. Má nepředvídatelné emoce. Chvilku je malátná, chvíli zas překypuje energií. Svoje repliky občas doprovází divnými pohyby a pohledy. Divákovi musí být od začátku jasné, že je pod vlivem čehosi. Když se objeví Janek, překvapení je to, že to byl on, kdo jí zdrogoval, ne samotný fakt, že je zdrogovaná.
SKRIPT
Film začíná rychlým sledem záběrů. Lena si zkouší u zrcadla oblečení. Přichází do klubu. Kupuje si drink. Vidíme chaotický sled různých tváří, které se smějí, lidi se líbají u toalet. Zkrátka velmi uvolněná párty plná alkoholu, tance a nabitá sexuální atmosférou. Vidíme usmívajícího se Janka, Lenu, která se drží za hlavu a vrávorá. Nakonec všechny obrazy dostávají sytě červenou barvu.
Tma.
OBRAZ 1 - EXT. - Noc - Zastávka autobusu
Výstup 1 - Konečná
Fade in. V záběru je zastávka autobusu. Atmosféra je velmi ponurá. Detaily kamery nám ukazují rozpadající se architekturu stanice. Všechno je oprýskané, plakáty se odlupují. Jen krásná dívka na jednom z plakátů, jako by byla nedotčená dekadencí okolo.
Hraje hluboký tón hudby.
Po scéně přejede světlo z reflektorů a je slyšet zvuk zastavujícího autobusu. Otevírají se dveře s hrozivým zasyčením.
Ticho.
ŘIDIČ (mimo scénu) Haló!
Slečno!
Konečné stanice! Vystupujeme!
Ticho.
Do hajzlu...furt něco.
Slyšíme jen různé zvuky a vidíme hru světel - to jak se dvě postavy pohybují k zastávce.
Tak pojď.
Do záběru vstupuje řidič autobusu a vede Lenu.
V autobuse mi spát nemůžeš. Dál nejedu. Konečná.
Posadí Lenu na lavičku. Lena sedí a kouká si pod nohy. V kontextu zastávky působí velmi podobně.
Jseš celá? Jseš, viď?
LENA (Vyčerpaně) Jo.
ŘIDIČ Bydlíš někde tady?
LENA (Zvedne hlavu a rozhlídne se, potom se vrátí do původní pozice a vydá neurčitý zvuk)
ŘIDIČ Jasně, mně se svěřovat nemusíš. Jenom docela spěchám, takže jestli něco potřebuješ, tak to řekni teď, nebo máš smůlu.
Nepříjemné ticho.
Nic? Dobře, tak nic. Taxík si když tak zavoláš, nejsi malá holka.
LENA (Přikývne)
ŘIDIČ Super. Tak už neusni.
LENA Hm.
ŘIDIČ Tak dobrou…
Řidič odchází. Lena si vyčerpaně promne oči. Sahá si do kapes. Potom se zarazí a začne zuřivě hledat po kapsách. Podívá se na lavičku.
LENA (Mimo scénu) Hej! Počkejte! Hej!
Je slyšet zvuk dveří a autobus odjíždí.
LENA Ne, počkejte! Stůjte!
Ticho
(Zoufale) Kurva! Kur-va! Do hajzlu! Měla jsem tam kabelku ty blbče!
Vrací se k lavičce a rezignovaně si sedá. Vypadá naprosto vyčerpaně. Po chvíli se zvedne. Jde se podívat na zastávku na další spoje. Tabule je zdemolovaná, jízdní řády leží na zemi. Zvedne destičku a snaží se něco vyčíst. Je evidentně frustrovaná z toho, že se jí nedaří zjistit nic, co by jí pomohlo najít spoj, nebo zjistit, kde je. Nakonec destičku naštvaně zahodí. Vrací se do zastávky a popotahuje.
Ticho
Vloží si ruce do kapes. V jedné zachrastí mince. Vyndá je a začne počítat. Evidentně není spokojená s jejich hodnotou.
LENA Ne. Ne. To není možný. Musím tu mít přece víc!
Hledá dál. Nakonec vytáhne malý papírek s telefonním číslem. Rozbalí ho a přečte. Unaveně se opře. Potom se znovu podívá na papírek, nahlas si přečte číslo a prohlídne si mince. Začne pátrat pohledem po okolí, až uvidí telefonní budku.
Vstane a vykročí k budce. Nahází do automatu všechny mince a podle papírku namaká číslo.
Ticho
LENA Dělej, kurva. Zvedni to.
Ticho.
Halo? Ahoj. (Pauza) Tady Lena. (Pauza) Lena. (Pauza) Z večírku. (Pauza) Jo, ta Lena. Poslouchej… já vím, že je to děsně blbý a nevhodný a úplně šílený, ale… potřebovala bych vyzvednout. (Pauza) Ne to není moje číslo, volám z budky. (Pauza) Přijedeš? (Pauza) Nevím, na nějaký konečný. Na zastávce není taková ta cedule. (Pauza) Ulice? Hele já fakt nevím. Je tu zastávka, budka, nějaký sklady a kousek odsud baráky. (Pauza) Ne nemůžu tam odběhnout, je to daleko. A nevím, jak dlouho vydrží telefon, nemám další mince. (Pauza, plačtivě) V autobuse. Nebo mi ho možná někdo ukradl já nevím, nemám celou kabelku. (Pauza) Prosím zkus něco vymyslet. Docela se tu bojím a je mi hrozně zle. (Pauza) Nastupovala jsem do dvacetdevítky. (Pauza) Jo, jsou tu nějaký komíny a velký sklady, nebo co. (Pauza) Víš? Super! (Pauza) Dobře. Děkuju. Ježíš děkuju moc! Ahoj.
Zavěsí telefon, a skoro plačící se opře o sluchátko, mezitím se objeví GUSTAV. GUSTAV prohlíží zastávku a sbírá ze země starý časopis. Vidíme nejprve jen jeho nohy a ruce, které sbírají věci. Prolistuje pár stránek a schová si časopis do brašny. Ještě nevíme, jak vypadá. LENA stojí dál u budky, těžce vydechuje a vypadá, jako by měla zvracet. GUSTAVA si zatím vůbec nevšimla.
Výstup 2 - Špatná společnost
GUSTAV (zaklepe Leně na rameno a velmi žoviálně) Nezbylo vám tam pár drobáků, slečno?
LENA (Strašlivě se vyděsí, vykřikne a přitlačí záda do budky) Kurva. Ne! Nech mě bejt!
GUSTAV Ježíši, já se omlouvám, jestli jsem vás vyděsil. Myslel jsem, že jste mě viděla přich-
LENA Na! Na vezmi si všechno! (Sahá do kapes, vytáhne pár drobností, jako balzám na rty, knoflík a hodí je GUSTAVovi k nohám)
GUSTAV V klidu, slečno, nebojte, já se jen podívám tady a zas půjdu (ukazuje na přihrádku na mince. Udělá krok dopředu, ale Lena začne šílet).
LENA (Hystericky) Já nic víc nemám! Opravdu. Přísahám!
GUSTAV Já vám nic nechci udělat. Proč tak šílíte, proboha?
GUSTAV odchází stranou, něco si mrmlá a začne prohledávat koš. Lena ho pozoruje, postupně se uklidňuje, ale je stále viditelně rozladěná.
GUSTAV Člověk se normálně, slušně zeptá…
LENA (Vyjde ven z budky, už je zklidněná, chvíli pozoruje Gustava, nakonec plaše) Omlouvám se.
GUSTAV (Otočí se) Děkuju. (Dál probírá koš)
Ticho.
LENA (Nervózně) Budete tu dlouho?
GUSTAV Nevím. Copak? Překážím vám tu?
LENA To ne, ale...
GUSTAV Nebo vás to nějak pohoršuje?
LENA Ne ne. Ale jsem z vás nervózní. Jako… není to moc příjemný bejt někde v noci, sama a mít vedle sebe jenom bezdomovce, co vybírá koš.
GUSTAV Tak mě si všímat nemusíte. A já na vás nemusím mluvit, jestli to pomůže. Ale když dovolíte, tohle ještě dodělám. Lidi vyhazujou neskutečný věci, to byste nevěřila. A Víte, každej nemá takový štěstí.
LENA Jo, štěstí…
GUSTAV No jo, jen si ho užívejte, dokud je ho kopa.
LENA Co vy víte o mým štěstí…
GUSTAV Co prosím?
LENA Nic.
GUSTAV (Postupně se vytáčí a jde k Leně) Ne. Co VY víte o štěstí?
LENA Já jsem nechtěla...
GUSTAV Jak si VY vůbec můžete myslet, že máte smůlu? Viděla jste se? Máte hezký šaty, šminky, parfém… z toho usuzuju, že nouzí zrovna netrpíte. Hladová nevypadáte… takže v čem je prosím vás ta smůla, že máte tu drzost, srovnávat svůj život s tím mým? Copak? (Kousavě) Ahá, udělalo se vám oko na punčochách… Nebo to není to? Jo už vím! Dneska vás pozvali na drink jenom tři chlapi místo čtyř? Nebo co? Vybil se vám telefon, než jste se stihla vyfotit u zrcadla?
LENA začne natahovat.
GUSTAV To jsem přehnal. To mě mrzí.
LENA Běžte pryč.
GUSTAV Dobře, jen si ještě…
LENA (Vystartuje směrem k němu) Běž pryč, do prdele! (Zamotá se a málem upadne)
GUSTAV (Chce jí chytit) Pozor! Málem jste sebou praštila.
LENA Nesahej na mě!
GUSTAV Dobře, jak chcete…
GUSTAV se vrací k prohrabávání koše. Lena sedá na lavičku.
Ticho.
GUSTAV Mám dceru. (pauza) Bude jen o něco mladší než vy.
Lena nereaguje. Během dalšího monologu Lena zažívá podivné stavy, nakonec jen víc a víc klesá její figura, jako kdyby usínala.
GUSTAV Dlouho jsem jí neviděl.
Ticho.
Teda ne že bych nechtěl, ale mám to zakázaný. My spolu nežijeme. Ale to asi nemusím zdůrazňovat. Na to jste asi přišla.
Ticho.
Ale já jí občas v knihovně sleduju na tom… na Facebooku. Má to veřejný, tak jí tam může koukat každej, čili klidně i já.
Ticho.
Je to divný, čím se mladý baví. A taky se furt fotí. Na záchodě. Tomu já už asi nemůžu rozumět. Ale vypadá spokojená, furt někam chodí, furt se směje.
Ticho.
Ona neví, že tam koukám. Myslím. Říkal mi to známej, co mi to poradil, abych jí tam našel. Ale já bych snad i radši, kdyby to věděla.
Ticho.
Takhle si myslí, že se o ní vůbec nezajímám. Přitom já vím o ní úplně všechno. A když se zlobí nebo je unavená, tak má ty samý červený proužky na tvářích jako vy.
Ticho.
Vy víte jak ten Facebook funguje? Možná byste mi s něčím mohla poradit, než půjdu.
Ticho. Hlas Gustava se postupně deformuje, až mu není skoro rozumět.
Vy se mnou už taky nemluvíte, co?
Lena vůbec nereaguje. Je zborcená na lavičce, jako kdyby spala. Gustav jde k ní.
Slečno?
Ticho.
Slečno, tady nespěte.
Zatřese s Lenou, ta vydá jen neurčitý zvuk.
Jste tu? Halo?
Když Gustav třese s Lenou, přichází OSKAR. Vidí oba dva a v očích je lehce vyděšený - myslí si, že chce Gustav Lenu okrást nebo jí ublížit. Vystartuje směrem ke dvojici.
Výstup 3 - Hrdina kterého nepotřebujeme
OSKAR Hej! (Pauza) Hej! (Pauza) Hej, kurva, mluvím na tebe. Nech jí bejt!
Gustav Lenu pouští a ustupuje.
Vypadni ty špíno!
GUSTAV Počkejte, ale já přece…
OSKAR Vypadni!
GUSTAV Já chápu, že to vypadá blbě, ale…
OSKAR Kurva, jestli okamžitě nevypadneš, tak to dopadne blbě pro tebe, chápeš tohle? Mám ti jednu cáknout?
GUSTAV Ale ta slečna potřebuje…
OSKAR Ta slečna potřebuje, abys odsud vypad. Už to nebudu znova opakovat.
GUSTAV (couvá a odchází) Prosím vás. Postarejte se o ní.
OSKAR Neraď mi, co mám dělat, jo?
(k Leně) Halo, princezno, vstávej.
LENA Ještě ne.
OSKAR Už jo. Už je moc pozdě. Šup. Ukaž se mi. Musíš domu, tady to není bezpečný.
Oskar pomáhá Leně na nohy, ta přijde po chvíli alespoň trochu k sobě. Oskar na ní kouká upřeně zblízka. Kamera je ukazuje jako dvojici před polibkem.
LENA (Nechápe situaci) Co je? Co chceš?
OSKAR Usnula si na zastávce.
LENA Já vím.
OSKAR Ty víš? A nechceš se jít spíš vyspat domů?
LENA Ne.
OSKAR Ne? Proč ne?
LENA (Už zase probraná) Prostě nechci.
OSKAR Ok. (Pauza) Mimochodem, já jsem Oskar.
LENA (Mlčí, kouká kolem sebe)
OSKAR Je slušný odpovědět, když se ti někdo představí. Ale oukej.
LENA Kurva, nemám tu kabelku…
OSKAR Cože? Počkej, někde tu musí bejt, já jsem ti jí nevzal. (Hledá)
Doprdele. (Pauza) Ten čůrák jí musel vzít. Ty vole, měl jsem ho zkontrolovat, než odešel.
LENA Kdo?
OSKAR Motal se kolem tebe nějakej bezďák. Odehnal jsem ho, ještě než jsem tě vzbudil.
LENA Ne počkej. Tos neměl.
OSKAR Cože?
LENA On nic nevzal.
OSKAR Jak to můžeš vědět?
LENA Prostě nevzal. (Pauza) A neříkej mu čůrák. Copak ho znáš?
OSKAR Prosím tě jemu je úplně fuk, jak mu říkám. Je zvyklej na horší věci.
LENA (Vytáčí se) Jo? Jak to můžeš vědět?
OSKAR Hele, mě je to vlastně docela jedno… Proč se o tom furt bavíme?
Oskar ještě chvilku mluví. Lena na něj kouká, ale jeho obličej se slévá do červené barvy a zvuk se vytrácí.
LENA (Těká pohledem po okolí) Pšššt!
OSKAR Co?
LENA Chvilku nemluv.
OSKAR Cože proč?
LENA Pšššt! (Pauza) Slyšíš to? Někdo hraje na housle. Odkud to jde?
OSKAR Nic neslyším.
LENA Protože mluvíš.
Oba poslouchají. Lena se vlní do rytmu nějaké hudby.
Ticho.
OSKAR Ty jsi zhulená?
LENA (Směje se) To je skvělý. Miluju housle. Já chci taky takhle umět hrát.
OSKAR Hej, já nevím co kde slyšíš, ale tohle je dost děsivý, můžeš toho nechat?
LENA Já umím jenom chrastit vajíčkem, když někdo brnká. Ale vůbec se netrefuju.
OSKAR Super, to já hraju na kytaru. Ale tady nikdo nehraje.
Ticho.
LENA Tak zahraj něco ty.
OSKAR Ale já tu nemám žádnej nástroj.
LENA To nevadí. Hraj. Já tě doprovodím.
Lena začne tlouct nerytmicky do lavičky. Stupňuje údery, až sebou praští vedle lavičky. Na zemi se svému pádu pobaveně směje. Oskar jí podá ruku, aby si zase sedla.
OSKAR Hele, hraješ pěkně, a jsi fakt super magor, ale mě se vůbec nelíbí, že tu jsi sama uprostřed noci v takovým stavu.
LENA Mě je ale fajn.
OSKAR No o tom nepochybuju.
Ticho.
Ty... jestli nemáš kam jít, můžeš spát u mě. Bydlím pár minut tímhle směrem.
LENA (Směje se) Ty si myslíš, že s tebou budu spát?
OSKAR Ne se mnou. Jako jsi hezká, to jo, ale myslel jsem u mě.
LENA (Stále se směje) Ty si myslíš, že u tebe budu spát?
OSKAR Hele víš, co? Tak si trhni. Chtěl jsem ti ulehčit život, ale chováš se jako namyšlená dylina.
LENA Dilena. (Směje se vlastnímu vtipu)
OSKAR Co je dilena?
LENA Já. Jsem dvojitá Lena, chápeš? Di-Lena.
OSKAR Ty jsi fakt moc. Půjdu za chvíli venčit psa. Mám tě tu zkontrolovat?
LENA Jako by nestačila jedna Lena!
OSKAR Ok. Fajn. Prostě s ním udělám kolečko a doufám, že tě tu už nepotkám.
LENA Třeba tu potkáš druhou Lenu. A budeš si myslet, že jsem to já!
OSKAR Nechám ti tu malej dárek. Kdybysme se nepotkali, tak si ho klidně nech.
Oskar na lavičku položí pepřový sprej a odchází.
LENA A třeba to budu já, kdo ví? Nikdo by nás od sebe nepoznal. Byly bysme jako dvojčata. A měly úplně stejný hadry.
Leny hlas dostává čím dál hlubší ozvěnu.
Jenže kdo by chtěl dvakrát tohle. Dvakrát. Chápeš? To samý ještě jednou.
Výstup 4 - Holka jako z plakátu
HLAS Třeba by ta druhá nebyla taková malá prolhaná potvora.
Lena se usměje a otočí za hlasem.
LENA Prosim tě, alespoň teď mě nech bejt, mami.
Proti LENĚ stojí její MATKA v pyžamu.
MATKA Nech mě bejt, nech mě bejt. A přesně takhle to vypadá, když tě nechám bejt!
LENA Necháš bejt? Kdybych nezdrhla, sama bys mě nikdy nepustila.
MATKA Jo, holčičko moje, ty si myslíš, že jsem nevěděla, že jedeš pryč? Myslíš, že na tak malým městě se to dá utajit? Ale co jsem mohla dělat?
LENA Vsadím se, že jsi měla spoustu plánů, co dělat.
MATKA Víš, Leni, je to těžký, když ti odchází další člověk a ty nevíš, jestli se vrátí. Mně bylo jasný, že časem vyletíš z hnízda, ale nemusela ses tak potatit a mohla ses alespoň rozloučit.
LENA Mami, fakt mě sere, jak říkáš “potatit”, vždycky když něco udělám špatně, nebo jinak, než bys chtěla.
MATKA No a po kom bys to měla? Po mě určitě ne!
LENA Napadlo tě někdy, že nechci bejt jako ty?
MATKA Napadlo. Ale taky jsi mi nikdy nedala poznat, jaká by jsi chtěla bejt.
JINÝ HLAS Chce být jako já.
Lena se otočí. DÍVKA, která byla na plakátu teď stojí vedle ní.
MATKA (Opovržlivě) Jako ty?
LENA Třeba.
MATKA To stejně nikdy nebude.
LENA Mami, to nemůžeš vědět.
MATKA Ale můžu.
DÍVKA Když bude chtít, tak může.
MATKA Jo, to se říká. Ale není to pravda.
LENA Proč by to jako nešlo?
MATKA To je taková útěcha pro blbečky ...že stačí CHTÍT! Ale ty jsi přece chytrá holka. Víš sama dobře, co to dá síly, odhodlání a odříkání. Není to tak, že něco chceš, a tak to prostě dostaneš.
LENA Co tím chceš říct? Že na to nemám?
DÍVKA Ale máš. Maminka tomu nerozumí. Vždyť nikdy nevytáhla paty z domu.
MATKA Tak to pozor! Náhodou jsem měla hrát ve filmech. Jenže potom jsem potkala tvýho tátu. No, a najednou jsi tu byla ty.
LENA Jo. Tohle jsi mi vyprávěla milionkrát. Sorry, že jsem ti zkazila život. Fakt jsem to neměla v plánu.
MATKA Miláčku, to jsem přece nikdy neřekla. Jsi to nejhezčí, co mě kdy potkalo. Nikdy bych tě za život u filmu nevyměnila.
LENA Vidíš. Tak přece jenom nejsem po tobě.
Ticho.
DÍVKA Měla byste svojí dceru trošku víc povzbuzovat. Odhodlání má, jen trochu bloudí.
MATKA Ale vždyť já vím, jaká je. Jenom nechci, aby se spálila.
LENA Tak se spálím, no a co? Jednou to stejně přijde. Nemůžeš mě ochránit před vším a před všema!
MATKA Ale to neznamená, že to nechci zkusit.
DÍVKA Moc vám to ovšem nevyšlo.
MATKA Co tím chcete říct?
DÍVKA Vám nepřipadá ani trochu divné, že si tu spolu povídáme?
LENA (Pobaveně) To bys jí musela znát. Tohle je úplně normální, že všem na potkání něco vykládá. A je jí úplně jedno co a komu. Všechno vykecá. Všechno! A je jí úplně jedno, kdo se to dozví. Je jí úplně jedno, že se pak její vlastní dceři všichni kluci smějou!
LENA vypadá, že bude plakat. DÍVKA ji vykročí naproti a obejme jí.
Výstup 5 - Dobří holubi
Přichází OSKAR s vodítkem v ruce. Pravděpodobně vede psa, toho ale nevidíme. Postaví se tam, kde dřív stála MATKA. LENA najednou stojí sama v zastávce a tiskne se k reklamnímu plakátu s DÍVKOU. Zmizeli všechny zvuky okolo. Ticho okolí až ohlušuje.
OSKAR Co tam děláš?
LENA To co tys nikdy neuměla!
OSKAR Cože?
LENA Jo, jasně. (Paroduje) Velký holky nebrečej… jenže voni brečej, mami!
OSKAR Ty telefonuješ?
LENA Jo. Ale neboj, účet si zaplatím sama! Nejsem malá. Umím si vydělat.
OSKAR Hej! Podívej se na mě.
Lena se otáčí. Je zmatená, že nevidí, koho očekávala. Chvilku se snaží uvědomit, kde se nachází.
OSKAR V pohodě?
LENA Jo. Nějak se mi zamotala hlava.
OSKAR A už lepší?
LENA Trochu. To jsi zase ty?
OSKAR Jo, ale kytaru jsem teda nepřinesl. Sorry.
LENA Tys mi chtěl něco hrát, jo?
OSKAR Ty jsi chtěla. Ale to je už fuk.
LENA Co kecáš za blbosti? (Pauza) Proč jseš furt tady? Řekla jsem, že nic nepotřebuju, ne?
OSKAR Slíbil jsem, že tě zkontroluju. A já sliby plním.
LENA Tak jsi přišel… a zas můžeš jít, ne?
OSKAR Vyzvedl jsem si doma peníze. Zaplatím ti taxík.
LENA Já s tebou ale nikam jet nechci.
OSKAR Já s tebou nepojedu. Pojedeš sama. Nemusíš mi ani říkat kam. Stačí když to řekneš řidiči.
LENA Říkala jsem, že nic nepotřebuju. (Pauza) Proč tohle pro mě děláš? Jseš divnej, co?
OSKAR Hele. Sice mi necheš říct, co se děje, ale nejsem blbej, abych nepoznal, že se něco děje. A možná nejsem princ na bílým koni, ale to neznamená, že nepomůžu princezně, co je nesnázích.
LENA Ale bílýho koně s sebou koukám máš.
OSKAR Jo, to je Ben.
LENA Big Ben.
OSKAR No… big teda moc ne. Bene! Pojď sem!
OSKAR si sedá na lavičku v zastávce. Bere si pepřový sprej. Pes se motá okolo na vodítku.
Tohle si zase vezmu.
LENA Co děláš?
OSKAR Nic.
LENA Proč si sedáš?
OSKAR Počkám tu s tebou.
Ticho.
LENA Ne. Běž spát.
Pauza.
OSKAR Nechce se mi.
LENA Oukej. (Sedá si) Ale dej mi ten pepřák.
OSKAR Ty se mě bojíš?
LENA Sám jsi říkal, že je to nebezpečný, bejt sama v noci na odlehlý zastávce. Možná ti jenom konečně věřím.
OSKAR Měla sis ho vzít předtím.
Ticho.
(Sahá pro cigarety) Kouříš?
LENA Ne. (Pauza) Ale dám si.
OSKAR (Vytahuje zapalovač, připálí Leně) Vypadáš, že víš, co děláš.
LENA Jsem holka z vesnice. Tohle jsem měla v ruce poprvý mnohem dřív, než ty. To mi věř. Snad mi to trochu srovná žaludek.
OSKAR Na to bych nesázel.
Ticho. Oba pomalu kouří. Lena má velmi utrápený výraz.
OSKAR Tak co tě trápí?
LENA Nic. Je mi není dobře.
OSKAR Tak to nekuř, ne?
LENA Ne z tohohle. Asi jsem moc pila. Nebo jsem pila blbě.
OSKAR To jde vidět. Jseš taky pěkně bílá. Jenom jsi pila?
LENA Na co se ptáš?
OSKAR Jestli jenom alkohol, nebo i nějaký dobroty? (Naznačuje pohybem šňupání).
LENA Jenom pila.
OSKAR Ani éčko? Nic? Po tom většinou bejvá lidem blbě, když na to moc pijou.
LENA Víš o tom nějak hodně.
OSKAR Tak tady každej na něčem frčí. Já si rád dám trávu, to ostatní taky nemusím.
LENA Vidíš. Já neměla nikdy ani trávu.
OSKAR Třeba jí brzo vyzkoušíš.
LENA A třeba ne.
OSKAR Třeba.
LENA Určitě ne.
Ticho. Oba dál kouří. Lena si mne oči. Potom čuchá k cigaretě. Je rozhozená. Kouř jí rozmazává obraz světa okolo.
OSKAR Kamelky.
Ticho.
LENA Tys do toho něco dal?
OSKAR Do čeho?
LENA (Naštvaně ukazuje cigaretu) Do toho! Do čeho asi, ty vole!
OSKAR Cože? Neblbni. Vždyť jsem otevíral novou krabičku. Dával jsem ti první.
LENA (Chytá se za břicho, cigareta jí padá z ruky) Cos mi do toho dal?
OSKAR Ježíš, nevyváděj. Hrabe ti? Jsou to normální lehký kamelky.
LENA (Hystericky křičí a tak se otočí, že málem spadne) Cos mi to dal?!
OSKAR Drž se!
Lena se pokusí vstát ale podlomí se a sesune se vedle lavičky. Oskar se jí snaží postavit.
LENA Nech mě. Nesahej na mě!
OSKAR Dobře (Pouští ji). Ok, mám nápad. Mám ti zavolat sanitku?
LENA Ne, nechci. Nechci nic. Nic. Proč mě nenecháte bejt. Já jsem velká. Dokážu si… (Těžce dýchá) Dokážu si poradit. Dokážu si poradit! Dokážu cokoliv, co budu chtít. Cokoliv. (Vykřikne) A ty si říkej co chceš, mami. Víš o tom hovno!
OSKAR Oukej. Volám sanitku.
Výstup 6 - Nic není jako dřív
Lena nevnímá okolí ani Oskara. K zastávce přichází Janek. Jen pes na něj zavrčí. Oskar ani Lena jeho příchod nevidí.
JANEK Nikam nevolej.
OSKAR A ty jsi kdo?
JANEK Já jsem ten, kdo přišel pro ní.
OSKAR Ty jsi přítel?
JANEK Tak něco.
OSKAR Co znamená tak něco?
JANEK To znamená, že už to zvládnu. Děkuju.
OSKAR (Schová telefon) Dobře.
Janek jde k Leně. Oskar se staví bokem a pozoruje. Janek se snaží mluvit na Lenu, ta ale kouká jen skrz něj a dál si povídá s neexistující osobou. Během následujícího rozhovoru si Lena pro sebe cosi žvatlá.
JANEK (k Oskarovi) Čekáš na bus? Tady už žádnej nejede.
OSKAR Já vím.
JANEK Tak?
OSKAR Chci vědět, že se jí nic nestane.
JANEK Bude v pohodě. Neboj.
OSKAR Teď teda vůbec v pohodě nevypadá.
JANEK Potřebuje se akorát vyspat.
OSKAR Spí u tebe?
JANEK Jo.
Pauza.
OSKAR Oukej. Fajn.
JANEK Dobrou!
Janek se dál věnuje Leně. Oskar vypadá, že se má k odchodu. Zavolá si psa, a udělá pár kroků. Potom se ale zastaví a přemýšlí.
OSKAR Počkej.
JANEK Co je?
OSKAR To jako najdeš svojí kamarádku uprostřed noci v tomhle stavu…
JANEK ...a co?
OSKAR ...a není ti to vůbec podezřelý?
JANEK Co myslíš?
OSKAR Co když jsem jí něco dal?
JANEK Dal jsi jí něco?
OSKAR Dal jsem jí cigáro. Ale to ty nemůžeš vědět.
JANEK Hele, nevím kam míříš, ale řeknu ti to na rovinu: dneska na večírku jsme trochu blbnuli, ale ona asi přehnala dávku, bylo jí dost špatně a pak se mi najednou ztratila. Ale už jsem jí našel, takže dobrý.
Ticho.
OSKAR Před chvílí mi říkala, že nikdy žádný drogy nezkoušela.
JANEK No a co? Tak kecala. Nebo jsi blbě rozuměl. Takhle ti toho stejně asi moc neřekla.
Janek se snaží stále budit Lenu.
Ticho.
OSKAR Jak se jmenuje?
JANEK Cože?
OSKAR Jak se jmenuje?
Janek se postaví, očividně ho otázka rozhodila.
JANEK Proč to jako potřebuješ vědět?
OSKAR Já to nepotřebuju vědět. Vím jak se jmenuje. Potřebuju jenom vědět, že to víš ty.
JANEK Jasně, že vím, jak se jmenuje.
OSKAR Tak to řekni.
Ticho.
JANEK Začínáš mě trochu srát.
OSKAR Řekni, jak se jmenuje, a já hned půjdu.
Janek vykročí k Oskarovi, pes začne vrčet.
JANEK Nechápu o co ti jde, ale dochází mi trpělivost.
OSKAR Oukej, tak jinak. (Vytahuje pepřový sprej) Vypadni od ní.
JANEK Hrabe ti? Schovej to.
OSKAR Dal jsi jí něco do pití, že jo?
JANEK Cože? Jak jsi přišel na takovou píčovinu?
OSKAR Má halucinace, je jí zle... Myslím, že jsi trochu neodhadl koktejl, co?
JANEK Jseš magor. Ok. Pomož mi jí vzbudit a ona ti řekne, že mě zná.
OSKAR Mě je úplně jedno, co řekne. Zavolám jí sanitku. Ale až ty vypadneš. (Pauza) A jmenuje se Lena, blbečku!
Oskar sahá druhou rukou pro telefon a chystá si číslo.
JANEK Nikoho volat nebudeš.
Udělá krok k Oskarovi.
OSKAR Bene!
Janek vykročí prudce k Oskarovi. V tu chvíli na něj ale skočí pes. Janek vykřikne bolestí, psa setřese a nakopne ho takovou silou, že pes uteče do tmy. Oskar upustí telefon a ten se rozletí na kusy.
OSKAR Co děláš, kurva?! Bene! (K Jankovi) Kreténe!
Oskar vytáhne sprej, ale když namíří a stiskne, nic z lahvičky nevyjde.
Do prdele!
Oskar pustí lahvičku, udělá rychlý krok a vrazí Jankovi pěstí. Lena se zdá, jako by snad věděla, co se odehrává. šíleně se ale směje - smíchem, který přechází v hysterii.
Oba kluci se do sebe pustí. Vymění si pár ran, než Oskar získá převahu a podaří se u chytnout Janka zezadu paží kolem krku. Janek ale nahmatá v kapse u bundy nůž. Otevře ho a Oskara poslepu několikrát bodne do břicha. Oskar uvolní stisk. S překvapeným výrazem se dívá, jak se oblečení barví do červena. Rozeběhne se znovu proti Jankovi a ten ho znovu bodne. Zároveň se mu ale podaří Janka srazit na zem a vyrazit na útěk. Janek se sebere rychle ze země a vyrazí za Oskarem, po pár metrech to ale vzdává, přehodnotí situaci a vrací se do zastávky v Leně, která je v naprosté hysterii.
JANEK Leno! Leno, posloucháš mě? To jsem já? Janek. Koukej! Musíme jít. Dej mi ruku. Půjdeš se mnou a všechno bude dobrý, jo?
Lena vrtí hlavou: ne.
JANEK Ale jo. Neboj. Tamten kluk ti chtěl ublížit. Ale už je pryč. Máš žízeň?
Lena přikývne.
JANEK Tak pojď se mnou a já ti koupím nějakou limonádu, jo? Udělá ti dobře.
Lena opět vrtí hlavou.
JANEK (Zvedá se) Kurva! Na tohle fakt nemám čas ani náladu!
Přešlapuje namístě a přemýšlí. Potom sáhne do kapsy a vytáhne pytlíček s různými pilulkami. Podívá se na Lenu a zpátky na sáček. Váhá. Nakonec vytáhne jednu pilulku a nehty jí ještě rozpůlí. Znovu váhá. Nakonec si nechá půlku pilulky v ruce a zbytek v sáčku opět uklidí.
JANEK Hele, našel jsem něco, co ti uleví. Na.
LENA Co to je?
JANEK Prášek. Něco jako Ibáč.
LENA (Nedůvěřivě kouká na dlaň, kde leží půlka pilulky).
JANEK Dal jsem ti jenom půlku. Je to osmistovka.
Lena s Jankem si vymění několik pohledů. Janek vždy přikývne na znamení pobídky. Lena nakonec otevře ústa, a…
Výstup 7 - (Ne)pravděpodobný hrdina
...zpoza Janka se vynoří Gustav a srazí Janka ráno do hlavy dřevěnou násadou. Ten protože byl v předklonu padá dopředu vedle Leny a cestou k zemi si narazí hlavu o hranu lavičky. Na zemi se mu zpod hlavy začne objevovat hustá krev. Lena vyděšeně vykřikne a zůstane naprosto zkoprnělá. Gustav je také naprosto zkamenělý a sleduje bezvládné tělo Janka.
Upustí tyč.
GUSTAV Kristepane. Tohle jsem nechtěl. Tohle ne.
Lehce nadzvedne Jankovi hlavu a hned jí zase položí. Obrátí se k Leně. Ruce má ale od krve a ta na něho vyděšeně zírá.
GUSTAV Chtěl jsem vás jenom ochránit. Viděl jsem jak podobal toho druhýho kluka. Bál jsem se, že vám něco udělá. Věříte mi?
Lena na jeho promluvu vůbec nereaguje.
GUSTAV Řekněte, že mi věříte!
Na skle zastávky se začnou odrážet modrá světla majáků. Slyšíme brzdění auta, otevření dveří. A několik párů bot. Na scéně se objeví dvoučlená policejní hlídka.
POLICIE 1 (Má ruce na zbrani. Ke Gustavovi) Vy! Otočte se!
POLICIE 2 Ale pomalu a ruce od těla. Ještě víc.
GUSTAV Nemám žádnou zbraň.
POLICIE 1 (Ke kolegovi) Zkontroluj to.
POLICIE 2 (Ke Gustavovi) Odstupte na stranu.
Druhý policista kontroluje Gustava, zatímco první prohlíží Jankovo bezvládné tělo.
POLICIE 1 Máme tu problém. (Kleká k Leně)
POLICIE 2 Co jim je? Je po něm?
POLICIE 1 (Přikývne) A ona je úplně mimo. Asi psychickej šok.
GUSTAV (Rezignovaně) Já jsem ho zabil.
POLICIE 2 Koukej (Ukazuje kolegovi Gustavovy ruce od krve, zatímco ho poutá).
První policista beru vysílačku. Ohlásí se. Zvuk z vysílačky: “Jak to vypadá, jste na místě?”
POLICIE 1 Zasahujeme na místě. Potřebujeme tu další sanitku. (Pauza) A koronera. Ano, zadrželi jsme jednoho, pravděpodobně pachatele. Slečna je celá, ale zatím nespolupracuje. Počkáme na zdravotníky.
GUSTAV Já ho nechtěl zabít.
POLICIE 2 Nic mi neříkejte. Teď si sedneme do auta a řeknete mi to na záznam.
Policista odvádí Gustava, je slyšet klapot dveří od vozu. První policista se snaží komunikovat s Lenou, která je stále v nepřítomném stavu. Poté slyšíme zvuk elektrického okénka.
POLICIE 1 Jedou?
POLICIE 2 Jo. Jsou tu za pár minut. Museli poslat jinou sanitku.
POLICIE 1 Dobře. Začni klidně s výslechem. Budu tu s ní.
POLICIE 2 Jo. Jdu na to.
Opět slyšíme okénko. Potom ještě jednou.
POLICIE 2 Jo a ještě něco.
POLICIE 1 Povídej?
POLICIE 2 Ten pobodanej kluk, co nás sem poslal…
POLICIE 1 Ano?
POLICIE 2 Nedalo to. Už v sanitce. Teď to hlásil mladej.
Ticho. Naposledy zvuk okýnka.
Opona.
POLICIE 1 (K Leně) Tak to vypadá, že jste měla pořádný štěstí.
KONEC