Hluchoněmý

Villonská ballada

Ač přesně tím mě poctil svět já neprosil si úděl mnicha teď proto musím žíznivět Když přes uši mi vlnka šplíchá smím jen jí lapit do kalicha a víc si vlnek nevšímat I ve mně kmitá struna - mícha tak nechte ještě housle hrát! Jen stěží předám za pár vět jak přetěžké je břímě ticha Ne - není co mi závidět Ať tón je v každém kdo též dýchá a příroda ať není lichá k těm kteří sází z tónů sad a křídlo věkem nepelichá Tak nechte ještě klavír hrát! Tam venku může klidně hřmět Já vnímám jenom pnutí břicha co po blesku se začně chvět však tónů se mi nedoslýchá má partitura - bílá cícha A jednou nežli zemřu, snad mi zazní v uších píseň tichá tak nechte ještě bubny hrát! A trpí-li tím tvoje pýcha pak dovol mi ti sejmout šat Já vnímám tvoje rty když vzdycháš tak nech je ještě chvíli hrát